Do Litvínova vyrážíme po delších dohadech, jestli se vůbec pojede, kvůli našemu nízkému počtu 14 lidí. Přesto vyrážíme. Cesta probíhá až nečekaně v klidu. Po příjezdu do začouzeného města dáváme mladejm prachy na lístek a vyrážíme do hospody. Tam se pozdravíme se starýma Litvínovákama, dáme s nimi pivo a prohodíme pár slov.
Po příchodu na stadion se připojujeme k automobilovejm Plzeňákům a 5 Klatovákům, celkem je nás tak 30. Po první třetině je stav 0:0, věříme, že bysme mohli do Plzně přivést body, ale po druhé třetině už jsme tušili, že z Litvínova odjedeme s prázdnou. 3. třetinu se půlka z nás zasekla v hospodě, kde jsme až do konce zápasu.
Já a Jarka se nevracíme autobusem a jedeme s Klatovákama transitem, kde usínam. Probouzí mi v Hadačce, že prej jsme prorazili obě přední kola. Jdeme zde do hospody, že oprava se bude konat až ráno. Kupodivu zde točil jeden známý z kotle. Trávíme tady čas až do rána a bavíme se po svém (někdo spí, někdo žere, někdo řve, někdo se baví s místními...). Asi v 5 ráno se vypravujeme zdřímnout si do auta. Na chodbě ještě předvádíme dementozu v podobě parakotoulů přes šatní pult a soutěžíme, kdo je větší vymetenec. Od hospody si odvážíme i 2 popelnice.
Ráno si půjčujeme od jednoho chlápka náhradní kolo, druhý jsme dofoukli, a vyrážíme směr Plzeň. Ráno v půl desátý dorážíme do plzeňského Sport baru, kde chlastáme. Asi po 2 hodinách odjíždí Klatováci, ale přichází další Plzeňáci a dává se dohromady nová ekipa. S tou piji až do půlnoci a to už vidím jen čmouhy.
Zdeněk