Na zápas vyrážíme ve 13 hodin od zimáku dvěma auty. Cesta probíhá v pohodě, i když v Praze a za ní trochu bloudíme. O zábavu se stará svými kecy hlavně Baron, kterému občas přizvukuje Yogurt. Po příjezdu do Pardubic jdeme koupit lístky a pak na pivo do nějakého Herna baru. Tam nám jsou dokonce zadarmo servírovány vdolky.
Před půl šestou jdeme na zimák. Nová hala je fakt pěkná, ale systém bufetů je docela nevyřešený, je jich málo. Sektory domácích a hostů jsou hned vedle sebe, asi nová moda zrekonstruovaných stadionů. Být to tak v Plzni, určitě toho bude často využito... Nás se schází v sektoru tak 50. Od první minuty se snažíme fandit, ale nemáme moc šancí. Pardubický kotel je fakt kvalitní a moc příležitostí k projevu nám nedává. Brzy prohráváme a naše hra nevypadá na to, že by se mělo něco změnit a na konci třetiny je to už 2:0 pro domácí. A tak jdeme o přestávce na pivo.
Ve druhé třetině pokračuje pardubická převaha jak na ledě, tak i v hledišti. Domácí dávají další gól, po druhé třetině vedou 3:0 nám nezbývá, než jít na další pivo. Když ho v chodbě pijeme, dáváme Vánoce, Skřítky apod. V tom pokračujeme i při příchodu do sektoru. Prvních deset minut 3. třetiny fandíme paradoxně asi nejlíp z celého zápasu, ale přesto na Pardubičáky nemáme. Je to dost traumatizující pocit zažít drtivou porážku jak na hřišti, tak i v hledišti. Po zápase se s námi končí pardubičtí slovy "Zdravíme Plzeň!" a my se odebíráme na pivo do herna baru.
Je tu už jiná servírka, která nám svým protivným chováním připomíná Klaudii ze Sport baru. Dáváme pár piv a sedáme do auta a vyrážíme směr Plzeň. Cesta pohodvá, Baronem je nám opět odcitováno několik pasáží z filmu "Proč?". Na Rokycanské se stavujeme v Tescu, dáváme si kuře a uděláme menší ostudu (Baron jezdí na bagru, Yogurt si hraje (?) na dementa...). Pak jedeme domů.
Závěr: Pardubický kotel na mě zapůsobil, je hodně dobrej. Fandili hlasitě a nepřetržitě po celý zápas. Drtivá porážka na hřišti i v hledišti.
Jarka