Historie plzeňského hokejové kotle

Historii hokejového kotle v Plzni můžu popsat od sezóny 1982 - 1983. V té době se nosily vlajky na tyčích, kotel byl na stejném místě, jako je dnes. Čítal okolo 500 fans. Od starších fanoušků vím, že v té době probíhaly bitky s fans Kladna a Sparty.

Obdobná situace byla i v sezóně 1983-1984. V této sezóně jsem ještě na výjezdy nejezdil, ale opět byly konflikty v Kladně a na Spartě. Doma jsme napadli několik Sparťanů a menší konflikt byl s Litvínovem. Co vím od starších fanoušků, tak v této sezóně se jezdilo po Čechách na výjezdy vlakem, výjimečně auty. Počet se pohyboval od 40 do 70 fans, na Moravu jezdily jen menší skupinky.

V sezóně 1984-1985 byla opět bitka v Kladně. Tuto sezónu jsem začal jezdit na výjezdy a hned při mém prvním výjezdu na Spartu jsem zažil konflikt. Sparťani na nás zaútočili kameny a jednoho od nás odvezla sanitka do nemocnice. V Plzni jsme pak napadli několik Sparťanů, Kladeňáci nedorazili. V této sezóně byly zakázány vlajky na tyčích a to nejen v Plzni.

V sezóně 1985-1986 jsme na výjezdy jezdili ještě více. V Praze na Spartě nás poprvé bylo asi 100. Po zápase byla před stadionem bitka. Ve druhém zápase nás do Prahy dorazilo asi 250 fans. Sparťani si tentokrát nic nedovolili. Byli jsme také v 10 lidech v Brně na Zetoru, v osmi na Slovanu v Bratislavě, navštívili jsme samozřejmě i ostatní stadiony v Čechách. Za zmínku určitě stojí výjezd do Budějovic, kam nás vlakem dorazilo asi 80 a po výtržnostech ve městě nastaly problémy s policií a několik lidí zatkli. Do Jihlavy nás v této sezóně dorazilo asi 20. Na třetí třetinu se vedle nás přesunul celý jihlavský kotel, ale nezaútočili. Domácí kotel se v této sezóně zvětšil tak na 1000 fans. V této sezóně se před začátkem zápasu vždy v hale zhaslo a celý kotel měl v ruce prskavky. Byla to super choreografie.

V sezóně 1986-1987 jsme jeli na výjezd dvakrát do Trenčína a to jednou ve třech lidech a podruhé ve dvou. Ve dvou jsme byli i na Slovanu v Bratislavě. Památné výjezdy byly i do Vítkovic. Konflikty byly jako tradičně na Spartě a Sparťani tuto sezónu přijeli pouze jednou a prakticky přestali do Plzně jezdit, což až asi na dvě výjimky trvá dodnes. Začala velká nevraživost s fans Budějovic. Po konfliktu v Budějovicích na fotbale nás na ně čekalo v Plzně při cestě na stadion asi 70. Všechny do jednoho jsme je zbili a připravili o všechny vlajky a šály. I na druhém zápase jsme čekali a to v počtu asi 90 fans. Budějovičáků přijelo jen asi 10 a tak to vyřešilo pár férovek. Od té doby přestali Jihočeši do Plzně jezdit. Menší konflikt se stal i v Pardubicích, ale to bylo pouze mezi jednotlivci. Začala velká družba s Litvínovem. Litvínováci k nám, nebo my k nim, jezdili vždy den před zápasem. Nezapomenu nikdy výjezd do Litvínova, kam jsme jeli v zimě na simsonu. Domácí kotel čítal stále okolo 1000 fans. A v té době platilo v Plzni heslo, Čím více budeš mít na sobě oblečeného v klubových barvách, tím líp. A tak jsme někteří chodili se dvěma vlajkami, nosili modrobílé kalhoty, tenisky, trika, dresy, šály, klobouky nebo čelenky a pomalované tváře.

V sezóně 1987-1988 jsme jeli dvakrát do Košic, nechyběli jsme ani na Slovanu, v Brně a samozřejmě jsme jezdili všude po Čechách. Bitka byla opět na Spartě a v Budějovicích. Jednou jsme si stoupli k Budějovičákům do kotle a vyvolali tam obrovskou bitku, kterou musela hasit policie. Menší konflikt byl i na Kladně. Do Litvínova jsme jezdili opět den předem a oni k nám taky.

V sezóně 1988-1989 jsme pořádně dostali na Spartě. Sparťani na nás byli nažhaveni a to po bitce v Plzni na fotbale. Jednoduché jsme to neměli ani v Budějovicích. Při prvním zápase jsme tam ještě nedostali a situaci jakž takž zvládli, ale při druhém nás tam bylo pouze 20. Jihočeši po zápase čekali na nádraží v počtu asi 70 kousků. Pěkně jsme to schytali. Konflikty naopak ustaly v Kladně a například v Pardubicích jsme v té době neměli špatné vztahy. Podobně tomu bylo i v Jihlavě. V této sezóně jsme jezdili hlavně na fotbal a tak jsme na hokeji nejeli nikam na Slovensko. Budějičáci ani Sparťani do Plzně nedorazili a tak se žádnej konflikt doma nekonal.

V sezóně 1989-1990 jsme jezdili na výjezdy pouze po Čechách. Konflikty byly opět na Spartě. Při prvním zápase jsme od Sparťanů dostali po zápase na nádraží. Na druhém to bylo je?tě horší, bylo to právě po amnestii. Mezi Sparťany bylo i hodně lidí propuštěných z lochu. Po zápase nás napadli na nádru, když jsme byli už ve vlaku. Sparťani vymlátili celej vlak a odnesli to i lidi, co vůbec nejeli z hokeje. Do Plzně ale Sparťani opět nedorazili. Na ostatních stadionech jsme konflikty neměli, to včetně Budějovic. V této revoluční sezóně lidi dost na hokej srali. Pořádněj kotel asi 1000 se sešel pouze na Spartu. Ale po tomto zápase se, kvůli chování plzeňských fanoušků, zakázal vstup na stadion všem, kterým nebylo 18 let a byli bez doprovodu rodiče nebo jiného zákonného zástupce. Zákaz trval pouze několik kol. Kotel byl v této sezóně tak 300 až 400 fans. Slabota proti předešlým rokům. Od této sezóny jsme pravidelně dělali po každém utkání průvody městem a chodilo se na cikány. Průvodu se zúčastňovalo tak od 70 do 300 fans, záleželo na zápase. V této sezóně jsme kousek od zimáku ukradli čtyřkolovej velorex, odtlačili jsme ho a hodili do řeky Radbuzy, což skončilo až u soudu. Ale konkrétní vina se neprokázala. Takže v pohodě.

Sezóna 1990-1991 byla z fanouškovského hlediska velice slabá. V kotli se nás scházelo tak od 200 do 400 fans. Průvody jsme ale dělali pravidelně a opět se chodilo po zápase na cikány. Při domácím zápase se Slovanem Bratislava po bitce hráčů na ledě napadli diváci střídačku Slovanu. Hokejisté je začali mlátit hokejkama. V tu chvíli se zapojil i kotel a led byl zaházen odpadky. Slovanisté utekli do šatny a ke zbytku zápasu nenastoupili. Kotel se vydal napadnout autobus. Bylo vymláceno přední okno u karosy a další dvě postraní okna a autobus byl postříkán sprejem. Kvůli tomuto incidentu se hrálo jedno utkání mimo Plzeň a to až v Příbrami. Tam nás dojelo asi 70. Na výjezdy jsme se snažili jezdit často. Pouze na Spartě jsme byli inkognito. Menší problém jsme měli v Olomouci, jinde konflikty nebyly.

Sezóna 1991-1992 byla super. Plzeň vyhrála tabulku západní skupiny. V play off jsme postoupili přes Spartu a pak Vítkovice až do finále, které vyhrál Trenčín. Na hokej jsme jezdili po celých Čechách. Nechyběli jsme ani na play off v Trenčíně, Vítkovicích a ani na obávané Spartě. Kotel čítal tak 1200 fans. Na každém zápase byla super atmosféra. Při play off byl kotel prakticky celej. V pátém semifinálovém utkání s Vítkovicema byl těsně po zápase zapálen zimák. Škoda šla do miliónů. Během několika dnů se ale vše opravilo a tak se finále v Plzni hrálo. Po každém zápase jsme dělali průvody. Průvodem chodilo od 200 do 700 fans. Na play off přijela po dlouhé době skupina Sparťanů. Před zimákem byli nemilostně zbyti.

Před sezónou 1992-1993 odešlo z Plzně několik dobrých hráčů. Znamenalo to pád plzeňského hokeje dolů a bylo štěstí, že jsme nespadli. Na výjezdy se moc nejezdilo. V Plzni jsme napadli fans Sparty a Kladna. Kladeňákům jsme rozbili autobus. Kotel byl i přes nepříznivé výsledky pořád narvanej.

V sezóně 1993-1994 nám dali do kotle lavičky a odsunuli do rohu. Půl roku jsme radikálně vtrhávali na naše místa mezi sedící diváky. Psali se petice pro sundání laviček. Byla různá jednání s vedením klubu a podniku Škoda. Každý zápas byly problémy s policií a to kvůli trhání laviček a vtrhávání na naše staré místo. Každý zápas někoho sebrali. Jeden fan to odnesl kriminálem a druhý podmínkou. Po půl roce lavičky sundali. Chtěli mít na zimáku klid. Konflikt jsme měli v této sezóně v Jindřichově Hradci, kde nás bylo asi osm a v Kladně, kam nás dojel autobus, a napadli jsme jejich kotel. V této sezóně se přestali dělat průvody. Ty starší už to nebavilo a mladí to neuměli organizovat.

V sezóně 1994-1995 nebyly výsledky Keramiky příliš dobré. Doma jsme měli stále v kotli asi 600 fans, ale na výjezdy se moc nejezdilo. Konflikt jsme měli v Praze na Slavii a na Spartě.

V sezóně 1995-1996 jsme byli 2x na výjezdu na Slavii a to při play off. K žádnému konfliktu nedošlo. Doma jsme seřezali pouze pár Sparťanů. Kotel byl v této sezóně okolo 600 fans.

V sezóně 1996-1997 jsme na hokejové výjezdy jezdili častěji. Byli jsme ve Vsetíně asi v 10 lidech, ve 30 v Pardubicích, kde jsme měli po zápase konflikt. Na Spartě nás napadli Sparťani a konflikt byl i na Slávii. Domácí kotel čítal asi 700 fans.

V sezóně 1997-1998 se začalo jezdit na výjezdy ještě víc. Začalo se hodně jezdit autobusy. Nejvíce nás bylo ve Varech, asi 500, v Budějovicích asi 600. Na Slávii asi 300 na obou zápasech. Hodně nás bylo taky v Jihlavě, Pardubicích, na Kladně, v Litvínově, všude tak od 70-250 fans. Na Moravu jezdily menší skupinky. Na Spartě na play off nás bylo vždy kolem 500 fans. Na základní části asi 200. Začali jsme se více organizovat. Největší bitka byla na Kladně, ale k zahození určitě nebyly konflikty na všech stadionech v republice, kromě Litvínova. Začali jsme být velmi nenávidění u fans ostatních klubů.

V sezóně 1998-1999 proběhla v duchu té předešlé. Jezdili jsme prakticky všude. V Třinci na play off nás bylo asi 70. Konflikty byly skoro na všech stadionech v Čechách a to i ve Varech. Tam jeden policajt skončil se zlomeninou nosu a měsíc a půl marodil. Pachatel naštěstí dostal jen podmínku. V Budějovicích a v Kladně po bitkách s policií a místními fans padlo také pár obvinění. Po sezóně nás jelo několik na sraz fanoušků do Hodonic u Znojma. Někteří z nás jeli ozbrojeni. Došlo k napadání cizích fans a spálení sparťanský, slávistický a varský vlajky. Druhý den na nás organizátoři srazu zavolali benga a za doprovodu policie a asi šedesáti debilů ze všech extraligových a některých druholigových klubů Hodonice opouštíme taxíkem, kterej oni zaplatili. Se srazem jsme se loučili s heslem celý lize smrt. V této i v minulé sezóně byl kotel od 800 do 1500 fans. Na každém zápase super atmosféra.

Sezóny 1999-2000 byla podobná. Opět jsme jezdili po Čechách ve velkém počtu. Konflikty byly v Budějovicích na Spartě, v Kladně, v Pardubicích, na Slavii, ve Vsetíně, ve Varech. Do Plzně nikdo, kromě pár chcíplejch Varáků, nepřijel. Dobré vztahy máme pouze s pár staršími fans Litvínova. Počty na výjezdech byly opět od 50 do 300 po Čechách. V Třinci na play off asi 50 na prvním zápase, na druhém asi 70. Ve Vsetíně pak 70 a na druhém asi 150. Domácí kotel byl opět super, při play off až 2000 fans.

V sezóně 2000-2001 je to drobet slabší. Je to dáno výkony Keramiky, ale stále jezdíme na výjezdy ve velkém počtu. Slabší je to pouze na Moravě. Letos v Plzni dostali Budějovičáci, konflikt byl na Slávii a v Budějovicích. Kotel doma je letos o něco slabší, ale stále největší v republice. Toto je stručná historie plzeňského hokejového kotle z mého pohledu.

Zdeněk