O jeden rok více, o jeden den méně, další sedmý zápas. Tentokráte doma proti Litvínovu. Naše bilance ze sedmých zápasů mluví jasně - 3:0 pro nás. Nebyl tedy důvod cokoliv měnit. Kvůli tomu, že se ve stejný den hrálo i 7. utkání v Třinci, je začátek zápasu posunutý až na 19:00. Hokejka má zavřeno a tak sedíme Na Masně, kde to hučí jako v úlu, je cítit, že na tenhle zápas se všichni těší. Na zimáku je zase problém dostat se nahoru do kotle, bohužel opět není vyprodáno, něco málo pod 8000 lidí. Fandění je nervózní, je znát, že hodně lidí to dost prožívá. Chvíli před koncem 1. třetiny se dostáváme do vedení 1:0. Ve 2. třetině opět vedeme, ale hostům se podaří vyrovnat a dokonce otočit skóre na poměr 2:3. To vše za přispění rozhodčích, kteří posílají Ryana zbytečně na 5+DU. V tomto dlouhém oslabení nás pošlou ještě do 3, i když to už bylo zasloužené. Hosté nabízenou možnost bez váhaní využili. Je tedy jasné, že poslední třetina bude infraktová. Celou třetinu dobře fandíme, dost nám v tom pomáhá fakt, že hned ve 40. minutě posledního dějství vyrovnává Kašpařík. Vedení na naší stranu strhává Jonhson a zápasu už víceméně v klidu dohráváme. Po urputném boji vyhráváme zápas 4:3 a stejným poměrem i celou sérii.
Hostující trenér po zápase pláče, že nám k postupu pomohli rozhodčí. :) No, nevím. Určitě je zajímavý fakt, že za poslechních x let jsme vždy postoupili výsledkem 4:3 na zápasy, naopak pokud jsme vypadli tak jasně 4:1 apod. A teď hurá na Slávii, modrobílý nájezd do o2 arény!
TONY