V nezvyklém středečním termínu vyrážíme do Prahy plným busem. Nakonec volíme variantu příjezdu až k hale. Obavy o to, že bude Praha zacpaná a pojedeme moc dlouho, se ukazují jako liché. Hodinu před zápasem se přesunujeme do sektoru, který se vytrvale plní. V době začátku utkání je v něm zhruba 250 lidí, což je velmi pěkný počet. Oproti loňské sezoně jsou zaznamenány dvě změny. První změnou je, že bufet hned vedle sektoru hostů je zrušen a místo něj je kabina Sparty "A" (HC Lev Praha). K občerstvení je to ze sektoru tím pádem vcelku daleko. Druhá změna je ale pozitivní. Kvůli KHL byli místní kutilové konečně donuceni vyměnit plexisklo za brankou, takže je dokonce vidět na hokej. Neskutečné!!!
Fandění ze začátku za moc nestojí a minimálně polovina lidí jen stojí a mlčí. Výkon hokejek je takový nemastný, neslaný a na hráčích se projevuje dlouhá pauza. S postupujícím časem se fandění lepší a ve třetí třetině je už na solidní úrovni. Dokonce se lidé přidávají i k novému chorálu. Paradoxně v době, kdy je fandění nejlepší za celý zápas, Sparta gólem otáčí vývoj zápasu. Minutu před koncem přidává pojistku. Ani za této situace se nepřestává fandit. Domácí se nechávají hodně zahanbit, v podstatě se v průběhu celého zápas neprojevují. Sparta tedy ukončuje dlouhou sérii, kdy jsme bodovali v každém zápase. Může nás alespoň těšit, že se i ve všední den vyjelo ve velkém počtu a vytvořilo se takřka domácí prostředí.
Po zápase se vyráží k autobusu a přichází na řadu obligátní pokřikování a náznaky problémů, které jako vždy v zárodku ukončuje policie. To má za následek trapné pokřikování mezi oběma tábory přes kordon. Odjezd nám ještě okoření ztráta psychopata S., který se ztratil i s bubnem. Nakonec se ale objeví. Pak už jenom klasická zastávka „Rudná“ na jídlo a pití, kde tentokráte byly snad ještě horší pracovnice než jindy. Následně hurá na Plzeň. Doma jsme kolem jedenácté hodiny.