Na poslední zápase v sezoně, sedmé finále ve Zlíně jedem dvěma narvanými autobusy. Několik lidí dokonce musí celou cestu stát, aby se vešli. Jede hodně známých tváří a o zábavu není nouze. K obligátnímu rumu s colou se přidává vynikající slivovice, je třeba trochu povolit nervy. Do Zlína dorážíme hodinu před zápasem, takže stíháme pouze jedno pivko v hospodě u zimáku. Na začátek zápasu se přesunujeme na stadion, kde samozřejmě zcela zaplňujeme náš sektor. Domácí kotel na začátku křičí "ševci, mistři" a my doufáme, že za to budou potrestání tím, že titul letos nezískají. V zápase hrajeme skvěle a dostáváme se do vedení, bohužel domácí vždy stačí odpovědět. I když v obou případech tomu předcházel neodpískaný faul na našeho hráče.
S přibývajícím časem je naše fandění lepší a lepší a dostáváme se do vedení 2:3. Domácí se snaží, ale naši obranu se jim nedaří překonat. V závěru zápasu přichází jejich hra bez brankáře, umocněná naším oslabením. Čtrnáct sekund před koncem se má vhazovat ve středním pásmu a všichni už se drží za ramena, protože cítí, že je historicky první titul hodně blízko. Ale náš obránce Slovák se v tu chvíli přizná k teči a hra se stěhuje před Mazance. Pouhých deset sekund před koncem domácí bombou od modré vyrovnávají a v našem sektoru propoká zoufalství. Pouhých deset sekund od snu, tak to přece nemůže skončit.
Následuje prodloužení, ve kterém na začátku zlínští spálí obrovskou šanci. Celou dobu jsou domácí v prodloužení aktivnější, i když i my se snažíme a trefujeme břevno. První infraktové prodloužení o mistrovi nerozhodlo a tak přichází na řadu další. Obraz hry je stále stejný, domácí jsou aktivnější, vyrovnání jim hodně pomohlo. Už i druhé prodloužení se chýlí pomalu ale jistě ke konci, když nenápadnou střelou Martin Straka prostřeluje domácího golmana. Je vidět, že hokejový blůh existuje, když to vymyslel právě tak, že o našem titulu rozhodne Martinův gól. V našem sektoru probíhá nepopsatené šílenství, všichni křičí, padají na sebe, radují se. To na co jsme čekali tolik je konečně tady. Vychutnáváme si úžasné okamžiky, kdy klukům předávají pohár a postupně je vyvoláváme. Policie nás vede k busu, kde odpaluje množství pyra, fotíme se, slavíme.
Náš autobus má dlouhou dobu eskortu, dokonce i na benzíně přímo vevnitř stojí policie v plné zbroji a hlídá, aby někdo nechtěl slavit odcizeným šampaňským. Část lidí v buse stále slaví a popíjí, ale většina toho má dost a podřimuje. Navíc nás čekají ještě dlouhé oslavy v Plzni. Kolem půl páté přijíždíme na náměstí, kde je přes 2000 lidí. To jsme v noci z neděli na pondělí opravdu nečekali. Hodinu čekáme než dorazí autobus s hráči a za zpěvu chorálů a pálení pyra slaví celé náměstí. Pak se přesunujeme Na Masnu, kde se slaví až do pondělního večera.
MISTŘI!