Přípravy na zápas začínáme už ve středu odpoledne. Vzhledem k tomu, že umřel Milan Kajkl, chystáme alespoň jednoduchý nápis na jeho památku. I když je počasí proti a nápis nám nechce uschnout, zachrání nás jako již mnohokráte průhledná izolepa. Před zápasem si dáváme sraz jako vždycky v hokejce. Až na náš stůl, je však hospoda téměř poloprázdná. Chvíli před půl šestou se přesunujeme na stadion. Celkově se na něm schází 5351 diváků, což je solidní počet. Kotel ovšem moc plný není, na druhou stranu odpadá problém s průchodností schodů, což je ale slabá "útěcha".
Na začátek utkání jdeme dolů a s nástupem hráčů rozbalujeme připravené nápisy. Datum narození a úmrtí, nad tím nápis "NEZAPOMENEME". Vše na černé plachtě s bílým písmem. Libereckým trvá dlouho, než nastoupí na led a tak to vypadá, že na minutu ticha už bude nápis kdesi na zemi. Naštěstí se jen posouvá nahoru po kotli a přes minutu ticha je roztažený v horní části kotle. Ani jsme nedoufali, že to tak vyjde. Premiéru na tomto zápase si odbývá megafon, i když jeho použití je spíše chvilkové. Prý není dolů stejně slyšet. Fandění je po celý zápas takové průměrné, stejně jako náš výkon na ledě. Jdeme sice postupně do vedení až 4:1, ale necháme ze zápasu opět udělat drama až do konce. Pár minut před koncem snižuje na rozdíl jediné branky Vampola, ale vzápětí se nechává vyloučit na 5 minut. Přesto se většinu času strachujeme o výsledek. Definitivní pojistku přidává svým 250. góle v extralize Venca Pletka, pro kterého jeho tento gól vstupenkou do Klubu střelců.