38. kolo HC ČSOB Pojišťovna Pardubice : HC Škoda Plzeň(3:4p)

Pátek 16. ledna nás zavedl do Pardubic. Hraje se zde od 18 hodin, takže by se dala předpokládat alespoň průměrná účast. Předem víme, že někteří z pravidelných účastníků výjezdů budou trávit víkend na horách a tak doufáme, že výsledný počet fans bude alespoň dvouciferný. Ač se nás nakonec v sektoru sejde 41 a dalších pár fans sedí za přilehlým plexi, i tak je to prostě ostuda. Protože toto číslo zachraňuje pár "místních" Plzeňáků... Tradiční výmluvy o financích neberu. Stačí se po návratu z výjezdu projít po městě a všude plno lidí. Hlavně že na internetu je pak kecálků tisíce, všichni jsou samozřejmě v práci atd... Úsměvné.

Další, co stojí za zmínku po trefě do vlastních řad? Slavná jižní tribuna Perníkářů, ze které Robertek Záruba stříká při každém přenosu a možná i ze spaní... Ale realita? I přes slušný počet hlav v domácím kotli prostě fandění nestojí za moc, celkem poklidnou atmosféru občas provětrá pouze bubenické Pendolino, které chvílema kotlem prosviští. A vrcholem demence je místní klasika - stačí nevyužít druhou přesilovku a "Zárubův vlhký sen" na své vlastní hráče bučí a píská. No, nechtěli by takovou podporu hráči všech klubů?

Čímž se dostáváme k průběhu zápasu - ten je typický pro náš tým po celou sezónu, jen teď už nepromrháváme pouze dvoubrankové náskoky, ale i tříbrankové. Do vedení jdeme díky Krtkovi ještě před prvním úklidem ledu (prováděným místní sadou anorektických dívenek, sotva se držících na bruslích). Takřka stejný vstup máme i do druhé třetiny - v brejku se díky Pletkově nahrávce ocitl Bližňák a procpal puk až tam, kde jsme ho chtěli vidět.

V té době již dobře sledujeme počínání páně Hodka. Tento muž musel být zřejmě v mládí hodně šikanován, protože to, co předvádí na ledě, je prostě kombinace naprosté tuposti, neumětelství a arogance. Fauly oboustranně přehlíží, několik v řadě pustí a nakonec si nějaký pro jistotu vymyslí, když se rozpomene, že už dlouho nezvedl ruku a nefoukl si do píšťalky. A tak, když si hosté dovolili vést již 2:0, se opět rozhodl zaúřadovat a vylučovat za naprostou blbost. Jaké asi bylo Hodkovo překvapení, když během oslabení ujel Mário Bližňák a poslal puk na Rayna Hollwega - a ten navýšil naše vedení na 3:0.

Kdo by čekal, že zápas už se bude pouze dohrávat, mýlil by se. Přece jen zbývala ještě celá polovina hrací doby a známe naše výpadky... Pardubice se ale pořád ne a ne vzchopit. A tak se stalo, co muselo přijít. V jedné z přesilovek na konci druhé části se Johnon dostal k puku, sklepl si ho na zem, vystřelil a Kristan lovil další puk ze své sítě. Chudák Hodek musel ukázat do branky... Jenže pak přišlo něco, co se v hokeji nevidí a za co by tenhle člověk měl skončit buď s pískáním, nebo rovnou na provaze. Odjet na video, dlouho se radit a pak vyjet a rozpažit, gól neuznat pro sevření puku a ještě za to Johnsona vyloučit, i když ani náznakem trest nesignalizoval? Jak si může rozhodčí dovolit tolik porušení pravidel během jedné situace? Přerušit a vylučovat pro sevření se nerozhodl. Uzná gól a pak ho zruší právě pro předchozí sevření puku? Myslím, že pravidla LH jasně vyjmenovávají přesné situace, které smí rozdhodčí s videem konzultovat ohledně uznání gólu. Tato situace to samozřejmě není a už vůbec ne ta, aby nakonec ještě vyloučil střelce. Zvláštní, že tato prasárna Hodkovi prošla bez jakékoliv odezvy. Následnou reakci našeho trenéra není nutné psát, tu si asi každý dokáže domyslet. Aby Hodek svoje přehmaty co nejelegantněji skryl, namísto toho, aby nejlépe skočil hlavou do mantinelu, rozčílenému Strakovi dal 2 minuty za nesportovní chování.

Namísto vedení 4:0 tak následovalo dvojnásobné oslabení za věci, které jsem ještě naživo neviděl. Do druhé sirény to kluci na ledě ubojovali, Hodkova prasárna se však přenášela z většiny do části třetí. Kluci hráli obětavě, už se zdálo, že tlak ustojíme, ale 8 vteřin před koncem trestů domácí přece jen udeřili. Snížení na 3:1 díky chybám rozhodčího pro mnohé nemusí být hrubé ovlivnění zápasu (že, pane Halas). Ovšem dle pravidel ledního hokeje mělo na kostce svítit 0:4. Pardubáci v tu chvíli byli namísto v klinické smrti posazeni na koně. Nakonec snížili na rozdíl jediné branky a podařilo se jim i vyrovnat, byť se jednalo o smutného vlastňáka... Nechybělo moc a nemuseli jsme bodovat vůbec.

Prodloužení moc výrazných šancí nepřineslo, nakonec však domácí hráč zbytečně fauloval a daroval nám přesilovku. Trochu symbolicky v ní zápas rozhodl Nicky Johnson, který se zřejmě nechtěl smířit s tím, že byl o gól okraden.

Následovala tradiční děkovačka. Klukům patří dík, že zvládli závěrečný nápor ustát a nakonec alespoň vyválčit druhý bod. Před zápasem bychom dva body brali, vzhledem k jeho průběhu ale drobná pachuť zůstává. A Hodek si vesele píská dál...
Drobná poznámka na závěr: zvláštní je, že naprosto stejný gól proti nám byl uznán Adamskému v Třinci. A to pískal také Hodek. Ale to je asi v pořádku. Včera není dnes a tohle přece bylo již loni.

Cartman