1.OF LM HC Bolzano : HC Škoda Plzeň (1:6)

Výjezd, jehož plánování začalo už někdy v polovině října, kdy jsme seděli v jedné z třineckých putyk napjatě jsme sledovali losování Play Off CHL. A doufali jsme, že naší další zastávkou v této soutěži bude země, která je přístupná jen po silnici. Los ubíhal svižně, ale Plzeň nikde?! Přišla na řadu jako poslední! Bolzano! Naše touhy, vlhké sny se staly skutečností! Všichni po prokalených čtyřech dnech začali slavit, aniž by věděli kde Bolzano je. Pil se hlavně hroch!!! Jediné slovo, na které se společenská unavená skupina zmohla po čtyř denním tripu ( Plzeň -> Banská Bystrica -> Třinec -> Plzeň).  Vraník okamžitě nahodil na Škodováky informaci o výsledku losování a plánovaném výjezdu. Pak šel na HROCH! 

5.11.2018 Den Odjezdu! 

Scházíme se klasicky na Masně, kde je naplánovaný sraz na 20.00, někteří jako třeba já (Vraník) jsme tam samozřejmě dřív. Známý plzeňský výčepní pan Mayer, připravil buřty na pivě, což spousta výjezdníků uvítala. Slušný základ! Hroch, střídal Hroch, padaly kořalky a o zábavu nebyla nouze. Dorazil Afu s novými nažehlováky (Bonzáno!) a u jednoho z volných stolů si otevřel chráněnou dílnu. Pár, doslova pár, nejzdatnějších a nejvíc manuálně zručných mu "pomáhalo". Po chvilce bylo hotovo a začalo nažehlování. Pak přišla na řadu opět volná zábava. Čas ubíhal rychle a pár minut před 1:00 se odebíráme k zimáku, kde již čeká autobus.

Nasedáme a jedeme! 

Cesta za doprovodu dobré zábavy a všemožných pochutin ubíhá rychle. První zastávka je na Rozvadově, kde někteří ještě kupují jídlo, nealko a jiné zásoby. Zanedlouho jsme v Mnichově, kde nabíráme jednoho z našich kamarádů. Cesta pokračuje, někteří už odpadli a pár držáků se stále baví. Pak jsem vytuhl i já a mám okno... Najednou bylo světlo a MY byli někde v Rakousku (teda myslím, že to bylo Rakousko), nakoupili jsme snídani v Mekáči, plzeňská Ambasadorka CHL cestující s námi, udělala společnou fotku a jelo se dál! V dopoledních hodinách jsme v Bolzanu! 

Den v Bolzanu!

Skoro okamžitě po opuštění autobusu nabízí nějaký uprchlík své výrobky Pitralonovi, Katovi a Kokoškovi, ti zájem nemají. Chytil se akorát Afu, ten si koupil nějaký domorodý nástroj jeho kmene a snažil se na něj po zbytek výjezdu naučit. Vydáváme se na kilometrový pochod Bolzanem do nejbližší Restauace. "Víme" kam jdeme, prý do centra. Z počátku si cestu krátíme chorály a pokřiky s radostí na duši, že s blížíme k cíli. Bohužel cíl nepřichází a tak koukáme do mapy kde se stala chyba... Asi jsme špatně zabočili a z kilometrové cesty se stává cesta asi tří kilometrová. Dál chorálujeme. Konečně vidíme dvě restaurace, ale zavřené, pokračujeme dál. Naštěstí po 200 metrech nacházíme otevřenou asi hospodu, do které usedáme. Objednává se co teče, protože po tak dlouhé cestě každému vyschlo. Pije se víno, pivo a voda. Ohlasy na pivo nic moc, víno prý dobré a voda taky ušla. Po jednom drinku někteří míří objevovat krásy Bolzana, někteří se přesouvají ke stolnímu fotbálku a někteří pozorují krásnou servírku. Nutno říci, že italové jsou docela pohostinní a ze své vlastní dobré vůle nám nabídli oříšky, bramburky a Prosciutto.

Zanedlouho se spojujeme se skupinkou, která vyrazila chvilku před námi do města a jdeme za nimi. Je to tady zase. Prý je to jen 100 metrů... jdeme kilometr...Tentokrát to nikomu nevadilo, protože se každý kochal nádhernou krajinou, která kolem Bolzana je! Míjíme místní věznici a blížíme se k centru. Naštěstí nám přišel naprotičlen naší výpravy naproti a my tedy opět nebloudili uličkami tohoto nádherného města. Přišli jsme k náměstí, kde jsme si dali ještě jeden, dva chorály a v poklidu jsme usedlido hezké restaurace La Piazza. Zde byla konečně možnost se pořádně najíst, a tak všichni upírají své zraky k jídelnímu lístku a pečlivě vybírají co si dají. Pizzy, gnocchi a těstoviny jsou asi nejčastější objednávkou. Někteří mají málo, tak si ještě objednávají jídlo druhé. Čekání na zápas nám krátila instalace Vánočního stromku, což nám připomnělo, že se svátky "klidu a pohody" blíží.

Začátek zápasu se blížil taky a začali jsme plánovat, jak se dostat zpátky k zimáku. Jít pěšky nepřipadalo v úvahu, jelikož jsme stále měli v hlavách, jak dlouho jsme šli. Jedeme taxíky, prý mají někde stanoviště... Bloudíme Bolzanem hledáme taxíky, ty nikde nejsou, dokonce ani u nádraží, ale nakonec jsme taxi našli. S předstihem jsme přijeli k zimáku a v klidu kupujeme lístky. Vracíme se k  autobusu. Bohužel zde přišla asi jediná kaňka výjezdu a to arogantní chování řidiče k naší ambasadorce, kdy jí poslal do háje a autobus, ve kterém do té doby seděl jí zavřel před nosem. Slečna si potřebovala vzít jen vip kartu a dres, takže otázka asi minuty... Bohužel musela čekat asi 20 minut, než se pán uráčil přijít. Naštěstí před¨zápasový rozhovor Eliška stihla.My bereme vlajky, buben a megafon a chceme se přesunout na stadion. V ten moment k nám přichází hlavní pořadatel, který mluví velmi dobře česky. Chce vědět co sebou máme a předává info svým kolegům u vstupu. Přesouváme se na zimák.

Konečně zápas!

Kotel se pěkně zaplňoval a před úvodní buly se sešlo 80 plzeňských fanoušků, velké překvapení! Hymna v podání domácích byla skvělá! Od začátku zápasu, se stadionem nesla skvělá atmosféra, o kterou se starali oba fanouškovské tábory. V našem kotli to byl fanatismus a nikomu nevadilo ani téměř 10 minutové přerušení, kdy se musel opravovat led.  Plzeň šla do vedení, což našemu supportu ještě víc prospělo. Zanedlouho přišel další gól, který vstřelil Míra Indrák a plzeňští zápasu dominovali a my si zápas naplno užívali. Třetina končí 2:0. Druhá třetina je v našem podání stejná, a všichni do ní jdou naplno. V úvodu po chybě Dmitriho domácí snižují a domácí kotel zase ožívá, ale to nás nezastavilo a pokračovali jsme ve stejném duchu. Klucí rychle odpovídají a berou zpět dvoubrankové vedení. Rychle přidají další tři góly a naše fandění je na ještě lepší úrovni jak v Banské. Bohužel zde už končí dva společensky unavení a přes neutichající rachot v našem kotli usínají.

V posledním dějství se zápas dohrává z povinnosti a Škodovka kontroluje zápas. Naším sektorem zní pokřiky, oslavné chorály, skáčeme a točíme šálama. Třetina je okořeněna i pěstním soubojem. Zhruba 8 minut dokonce přichází příkaz "do půl těla" samozrejmě od pasu nahoru! Na stadioně se dost rozsvítilo, naše bílá, "vypracovaná"těla   musela oslnit snad každého na stadionu. Pohled to nemohl být vůbec hezký... Ale i tak to spoustu lidí zaujalo a nad touto pro nás normální akcí se pozastavilo. Po zápase kdy klucí prolomili konečně střeleckou smůlu, přichází děkovačka, opouštíme svá místa, odebíráme se k busu a jedeme směr Plzeň. 

Cestu zpět prospí snad každý cestující a probouzíme se až v Plzni. Dokonce i náš kamarád z Mnichova, který v místě svého bydliště nevystoupil.

Opět další skvělý výjezd!